Byl to jen obyčejný den, když jsem poslala svému manželovi fotku sebe vedle sousedova koně. V tu chvíli jsem nad tím nijak nepřemýšlela.
Už nějakou dobu jsem pomáhala ve stáji a Thunder, obrovský černý kůň, se stal mým oblíbeným. Navzdory své velikosti byl laskavý a láskyplný.
Ale když můj manžel viděl fotku, všechno se změnilo. Zvětšil ji, prohlédl si ji znovu a znovu a pak přišla jeho chladná a nečekaná zpráva:
„Chci rozvod.“
Myslela jsem, že je to vtip. Pak ale zavolal a v jeho hlase byla slyšet nezaměnitelná zloba.
„Jak dlouho to trvá?“ zeptal se.
„O čem mluvíš?“ zeptala jsem se zmateně.
„Ten stín,“ odpověděl prudce. „Na tvých zádech. Nelži mi.“
Zarazila jsem se. Pak jsem se podívala na fotku znovu a viděla, co si všiml on.
Thunderova hlava a krk vrhaly stín na má záda a vytvářely iluzi člověka za mnou s rukama kolem mého pasu.
V tu chvíli mi došlo, co si myslí. Pro něj to vypadalo, že nejsem sama.
Nezáleželo na tom, jak moc jsem se mu snažila vysvětlit, že to byl jen stín koně, odmítal mi uvěřit. Jeho rozhodnutí bylo pevné a žádné argumenty to nemohly změnit. Obrázek si s ním krutě pohrál, deformoval realitu natolik, že během okamžiku rozbil jeho důvěru. Nebyla to jen fotografie; byla to ztráta víry v nás. Od té chvíle začal zpochybňovat všechno a žádné vysvětlení nemohlo napravit škodu.
